Krádeží duševního vlastnictví není jen plagiátorství nebo užití díla bez licence, ale i významně nefér smlouva s podmínkami, které nebyly dohodnuté. 

Neustále se s tím setkávám ve smlouvách, a zejména licencích, které mi dávají k posouzení studenti či klienti z řad umělců a designérů . 

Jeden příklad za všechny: proč byste v licenci měli chtít právo registrovat si dílo jako NFT (a zakázat totéž umělci), pokud jediným domluveným cílem spolupráce je vystavení díla na jednorázové akci?

Umělci (designéři) se obvykle plně soustředí na tvůrčí proces a právní jazyk je jim zcela cizí. Navíc za nimi obvykle nestojí tým právníků, (často) na rozdíl od jejich klientů. 

Neříkám, že bychom měli umělce protěžovat. Každý jsme zodpovědný sám za sebe. Soustřeďme se však při navrhování podmínek spolupráce na to, co je účelem spolupráce, a nezbavujme přitom umělce práv, která ve skutečnosti nepotřebujeme.

Buďme jen fér a v dobré víře.